Joe Townway

MĚSTO KRKAVCŮ

1. Poslední hra Henryho Ohia

Když čtyři ničemové zavraždili Henryho Ohia, nenosil Hank Douglas ještě svůj vlastní kolt a nebylo mu ani šestnáct. Stalo se to v jednom zapadákově na Sněžné řece kdesi ve Wyomingu. Ten zapadákov se jmenoval Dorset. Zaplivaný saloon, kde k zločinu došlo, neměl jméno žádné.

Hank si bude do smrti pamatovat to kruté hnízdo postavené na úpatí strmých vrchů. Ulice i saloony byly syté zlatokopeckou cháskou, která přesto či spíš proto, že žádné zlato nenašla, dokázala propít i poslední cent. V kapsách krčmářů, děvek, překupníků i podvodníků mizely i ty peníze, které ještě nebyly dobyty ze země.

V době, kdy Henry Ohio a Hank Douglas přibyli do Dorsetu, zmizelo zlato i z poslední žíly a v řece už nezbylo jediné zrnko. Jak ta nafouknutá bublina o zlatě vyletěla do světa, tak rychle zase splaskla.

Už balili své kufry desperáti i prodejné ženštiny. Bouraly se narychlo postavené stany, hořely opuštěné sruby. Osiřely přečetné noční podniky i saloony, jejichž majitelé doufali v to, že nalezené zlato se přestěhuje z kapsy do kapsy. Nestalo se tak.

Henry Ohio viděl, že přijeli pozdě. Našli jen zablácenou ulici a celkem zachovalou šerifovu kancelář. Jinak tu zbylo jen pár polorozpadlých bud, z nichž se však nadále šířil halas jako v dobách největší slávy.

Tehdy Henry prohlásil, že by měli hned obrátit. Nikdo už se nedoví, proč udělal něco jiného. Ke své škodě se rozhodl v Dorsetu pár hodin zůstat.

Hank Douglas nesdílel Henryho nadšení pro poker. Byl už natolik schopen vnímat svět, aby pochopil, že si jeho pěstoun nezvolil ten nejlepší způsob obživy. Henry Ohio se sice snažil zasvětit hocha do tajemství tohoto řemesla, ale Hank měl pro karty minimální vlohy. Raději se toulal na svém koníku krajinou, objevoval svět a nezajímal se o to, co bude v budoucnosti.

Ta budoucnost měla přijít brzy. Tak brzy, že to Hank nikdy nečekal. Neuvědomoval si totiž, jak nebezpečné je Henryho zaměstnání. Henry Ohio dobře věděl, že jednoho dne musí přijít kosa na kámen. Nemohl však tušit, že se tak stane tady uprostřed divoké zlatokopecké osady.

Snad ani nechtěl hrát, ale hostinský požadoval za fazole se slaninou pro dvě osoby celé dva dolary. Za tuto cenu by mu kdekoli dole v pláních Texasu či Oklahomy zakroutili kovbojové krkem nebo ho pověsili na nejbližší strom. Tady však byly přece jen jiné poměry. A Henry si řekl, že tohle až příliš bohaté hnízdo by neškodilo trochu provětrat. A to tím spíš, že vzadu, v pološeru, stál hráčský stolek potažený zeleným suknem. Sázky dosahovaly výšek, o nichž slýchal Henry snad jen v souvislosti se vzdálenou Evropou.

A když jeden z hráčů znechuceně zahodil karty a vstal s hrubými nadávkami od stolu, nebylo síly, která by Henryho Ohia zastavila. Čtyři muži se dívali na nového příchozího podezřele. Drobný a poměrně chudě oděný muž nevypadal na to, že by na něm bylo co oškubat. Henry však, jak bylo jeho zvykem, nejprve vytáhl z kapsy svazeček dolarů, vzal do ruky karty a ty se mu rozsypaly pod stůl. Používal vždy tohoto či jiného podobného triku. Chtěl tak zdůraznit svou nešikovnost i to, že karty jsou pro tohoto svérázného zbohatlíka zábavou zcela novou a dosud neobjevenou. Protihráči doufali ve snadnou výhru, odcházeli s prázdnými kapsami.

Henry Ohio nebyl falešným hráčem. Nikdy nedokázal schovat kartu do rukávu či za manžetu nohavice. Když hrál, byla ve hře vždy jen čtyři esa, pokud se ovšem podobného prohřešku nedopustil někdo z protihráčů. Ohio byl výborným znalcem, lidí. Dokázal si domyslet, co se odehrává ze těmi blýskajícími se čely chmuřícími se nad vějířkem karet. Uměl i výborně počítat. A poker je hrou přísně matematickou. Vyžaduje dobrou paměť a bleskové rozhodování. Samozřejmě je nutné mít i trochu odvahy. Dlouhá léta zkušeností pak nejsou k zahození. To vše byla Ohiova vizitka. Byl bezmocný pouze proti střele zákeřně vypálené zpod stolu...

Nu a Henry se rozhodl, že z vlastní kapsy nevydá ani cent. Chtěl si na ty předražené fazole se slaninou vydělat.

Hank seděl o necelých deset yardů dál. Fazole ho příjemně hřály v žaludku, popíjel slabé pivo a pozoroval Henryho spoluhráče. Byli tak s Henrym domluveni. Hank se nedíval nikomu do karet a nedával Henrymu domluvené signály. Vždy jen hlídal, zda Henryho spoluhráči hrají čestně.

Brzy znal jejich jména i jejich obličeje, netušil však, že si je bude pamatovat celý život.

Jack Dirty, asi čtyřicetiletý mohutný chlap s mastnými vousisky, chybějícím zubem a hlasem jako cirkulárka.

Mike Sink, zrzavý dlouhán kolem třicítky. Podle přízvuku pocházel odkudsi z Walesu. Měl odporně bílou pleť. Žvýkal tabák a neustále plival kolem sebe.

Dwight Muddy byl na rozdíl od Mike opálený. Bylo na něm vidět, že celý život strávil na pastvinách a v sedle. Věk bylo těžko z vrásčité tváře rozpoznat. Upoutala na něm především malá pokřivená postava a kolečka ostruh, která byla málem větší než on.

Posledním pak byl jakýsi Harry Crook, mlčenlivý chlapík s neupřímnýma očima, černým vousem a rukama zloděje. Ten se Hankovi zdál být nejnebezpečnější. Brzy viděl, že i Henry si na Crooka dává největší pozor. Zatímco ostatní tři byli hrubými neotesanými chlapíky, Crook vypadal, že má jakési vzdělání. Kdyby neseděl v této zaplivané putyce, Hank by si ho docela dokázal představit na kazatelně.

Henry zprvu prohrál asi třicet dolarů. To se neobešlo bez škodolibého a halasného smíchu ostatních. Ohio si z toho pochopitelně nic nedělal, víme již, jakou při hře volil taktiku. Vyměnil tři karty a přihodil do banku deset dolarů.

A v tu chvíli se v sále zdvihl velký pokřik. Jeden dobře oblečený pán zjistil, že mu chybí peněženka. A v ní prý měl přinejmenším dvě stě padesát dolarů. Povyk to byl notný. Odpovědí mu byly jen úsměšky, jízlivé poznámky a naprostá netečnost ostatních. Kdo má s sebou peníze, má si je hlídat, to byla filosofie lidí hledajících v horách Wyomingu neexistující poklady.

„Ty bankovky byly úplně nové,“ hulákal okradený. „Právě jsem si je vyzvedl z banky!“

„Tak to radši nevytrubuj do světa, nebo se někdo bude chtít podívat, kde jsi nechal zbytek,“ uslyšel od stolku obsazeného skupinou opilců.

„Pane, já jsme slušný občan, obchoduji s moukou a...“

„Spíš s moučnými červy?“ ozvalo se mu v odpověď. „Tak to jsi ty, kdo sem přivezl ty pytle skrz naskrz prolezlé tím svinstvem?“

„Co si to o mně myslíte? Mé zboží je vždy nejlepší kvality.“

„Mohli jsme si všimnout. Ještě že z tohohle hnízda brzy vypadneme.“

Okradený muž netušil, do jakého nebezpečí se dostal už jen tím, že se představil. Potraviny docházející do osady skutečně neoplývaly kvalitou. On to musel vědět, ale ztráta peněženky jej připravila o soudnost. Ale dřív, než se mohlo nebezpečí projevit konkrétněji, přesunula se pozornost na opačnou stranu místnosti.

„Jste podvodník, pane,“ zaskuhral Jack Dirty a chytil Henryho Ohia za ruku. Na stole v té chvíli leželo přinejmenším pět set dolarů. Bylo vidět, že čtyřem Ohiovým protihráčům poněkud zbledly obličeje.

„Tu ruku pryč,“ řekl Henry Ohio, aniž se pohnul. V dlani třímal vějířek karet, který měl rozhodnout o budoucím majiteli té neúhledné hromádky papíru. A Hank věděl, že je to dost peněz na to, aby se začalo střílet. Zděšeně vyskočil ze židle, ale zachytil Ohiův pohled. Porozuměl mu. Nemá se do toho míchat, tohle si Ohio vyřeší sám.

Hank lehce zavrtěl hlavou. To znamenalo, že neviděl nikoho, kdo by při hře podváděl.

„Jste podvodník, pane,“ opakoval Jack Dirty. „Důkazem jsou karty, které držíte v ruce.“

„Ty karty dokazují jen to, že jste prohrál, pane,“ řekl klidně Henry Ohio a položil svých pět karet lícem nahoru. Královská flush v pikové barvě. Nikdo nemohl mít lepší list.

„Jste podvodník, pane,“ opakoval pobledlý Jack Dirty. Vědomí, že přišel o všechny své peníze, zúžilo jeho slovní zásobu na tato tři slova.

Henry chytil Dirtyho ruku, která mu svírala rameno. Stiskl a přesto, že Dirty byl mnohem vyšší a mohutnější, snadno jeho ruku stáhl ze svého ramene.

„Neslyšel jste, co říkal náš přítel?“ ozval se dosud mlčící Harry Crook.

„Slyšel jsem ho až velmi dobře,“ odvětil klidně Henry Ohio. „V každém jiném městě Západu by ho za ta slova stihla kulka. Může mi být vděčen za to, že ještě žije. Chodím neozbrojen.“

Byla to pravda. Henry Ohio, ač je to jakkoli absurdní, nechodil nikdy se zbraní. Navštěvoval ta nejnebezpečnější místa Západu. Chodil do nejvyhlášenějších saloonů, ale dosud se o něj neotřela jediná kulička.

Jistě dobře věděl, co dělá. Pokud má člověk v kapse nebo u pasu zbraň, nutně nastanou chvíle, kdy ji bude potřeba vytáhnout. A pak visí život na vlásku. Proti neozbrojenému člověku si i tady málokdo dovolí něco podniknout, protože pak se jedná o vraždu.

Samozřejmě bylo tu jisté riziko, že se Henry Ohio setká s člověkem naprosto bezcharakterním, který tato vžitá pravidla nerespektuje. Počítal s tím a věděl, že k tomu jednoho dne dojde.

Henry sáhl po penězích. Tu zjistil, že se dívá do ústí revolveru, který třímala špinavá Dirtyho packa.

„Ty peníze jsem řádně vyhrál a jsou moje. Dejte tu pistolku pryč,“ řekl Henry Ohio.

„Jste podvodník a ty peníze vám nenáležejí,“ řekl Harry Crook, který pomalu začínal přebírat iniciativu. Dirtyho pistolka mu měla být pomocným argumentem.

„To byste musel dokázat,“ odvětil Henry Ohio.

Hank Douglas zděšeně vyskočil, protože tušil, že se schyluje k něčemu nenapravitelnému. Chtěl volat o pomoc, chtěl požádat ty ostatní slušné lidi v saloonu, aby mu pomohli. Brzy zjistil, že hádky u karetního stolku si prostě nikdo nevšímá.

„Jsme čtyři a jsme ozbrojeni, pane,“ říkal dál Crook. „Bude jistě rozumnější, a to i pro vás, když ty peníze necháte tady a pokojně tuto místnost opustíte. Můžete si s sebou vzít těch pár dolarů, které jste přinesl do hry.“

Nikdo se už nedoví, jak byla tato nabídka míněna upřímně. Jisté však bylo, že pro profesionálního hráče Henryho Ohia byla silně ponižující.

„Vaše nabídka mě neuklidňuje, pane Crooku,“ podotkl Henry. „Do hry jsem vložil necelých čtyřicet dolarů. Zbytek jsem vyhrál a je můj. Jak jste si jistě povšiml, pochází z vašich kapes.“

Málokdo by dokázal říkat takováto slova a hledět přitom do hlavně nabité zbraně, kterou navíc držela dost nervózní ruka. Ale takový už byl Henry Ohio. Snad do poslední chvíle nevěřil tomu, že by Dirty dokázal chladnokrevně střílet. Vždyť mu nikdo nedokázal, že hrál podvodně, a vlastně ani dokázat nemohl.

„Ty prachy tady necháš, neřáde,“ zachvěla se Dirtyho ruka. V tu chvíli se vymrštila Henryho pěst. Dirtyho revolver opsal úhledný oblouček a dopadl k barovému pultu. Při druhé ráně cosi prasklo na Dirtyho bradě a hromotluk se skácel k zemi jako žok chmele.

„Pamatujte si, pánové,“ řekl Henry Ohio, když si peníze cpal do kapes, „že Henry Ohio strpí leccos, jen ne hrubé urážky.“

S odporem se podíval na místo, kde ležel bezmocný Dirty.

„Myslím, že rozdáváte, pane Sinku,“ dodal Henry a pokojně se opět posadil na židli.

Nutno dodat, že Henryho akce přece jen připoutala pozornost ostatních přítomných. Tím se stalo, že se na zloděje a obchodníka s moukou trochu pozapomnělo.

Hluk v sále poněkud utichl. Dokonce se ozvalo pochvalné zamručení, kladně hodnotící Henryho zásah pěstí.

Ale ochota usednout znovu ke kartám byla už tatam. Henry Ohio se ukázal jeho velmi nebezpečný protivník, a v kartách se vyznal.

„Ty peníze vraťte tam, kde byly,“ říkal se zsinalou tváří Harry Crook. Tento elegantní muž zřejmě nejhůř nesl pocit porážky, přestože prohrál nejméně, snad jen dvacet dolarů.

„Vidím, že pánové ve hře pokračovat nebudou,“ podotkl Henry Ohio. Pomalu vstal a posadil si na hlavou klobouk. „Škoda,“ dodal.

Saloonem zazněl výstřel.

Henry neviděl, že by někdo tasil zbraň. Nemohl tak vědět, co způsobilo tu palčivou bolest, která se mu rázem rozhořela v rameni.

O to lépe mohl situaci sledovat mladý Hank. Dobře věděl, že ruce Harryho Crooka zůstaly po celou dobu pod stolem. A právě odtamtud vyšlehl zákeřný posel smrti. Hank vstal a zděšeně vykřikl.

Henry Ohio se zapotácel. Jeho levé rameno se zbarvilo krví. Jen chvíli trvalo, než zhodnotil situaci a pochopil, co se děje.

Viděl, že ty čtyři ohodnotil velmi špatně. Byli to muži, kteří se zjevně neštítili ničeho. Zákeřný výstřel toho byl důkazem. Henry Ohio však ještě žil, a nehodlal svou kůži prodat lacino.

Nemohl však čekat, až Crook vystřelí podruhé. Zatím musel předpokládat, že ničema se neodváží zbraň vytáhnout nad desku stolu. Nikdo v saloonu neměl vidět, odkud výstřel padl.

Henry Ohio ze vší síly kopl do desky stolu. Ten se převrátil a vzal s sebou k zemi i Harryho Crooka. Možná byl v té chvíli ještě čas, aby raněný Henry stačil opustit saloon. Ale Crook i Dirty, ležící v té chvíli bezmocně na zemi, nebyli jediní, koho Henry obehrál. Další dva se ukázali být stejně podlého charakteru. Navíc měli upitu nejednu sklenku laciné whisky, kterou otylý barman vydával za pravou skotskou.

Mike Sink by se ještě spokojil s tím vyřídit tuto záležitost pěstmi, ale ne tak Dwight Muddy.

„Pozor, Henry, má nůž!“ vykřikl Hank. Byl už jen tři kroky od svého přítele. Dvě okolnosti mu zabránily v tom, aby mohl jakkoli zasáhnout. Možná to bylo jeho štěstí. Především to byla Sinkova noha, přes níž Hank zakopl a natáhl se na podlaze vedle obou ničemů. A pak Muddyho ruka, v níž se objevil zakřivený bowiák.

Když Hank opět pohlédl vzhůru, spatřil svého přítele Ohia, jak se pomalu kácí k zemi. Na hrudi se mu objevila druhá krvavá skvrna.

„Má, co si zasloužil,“ prohodil cynicky Dwight Muddy a začal prohledávat Ohiovy kapsy.

„Vy jste ho zabili, vy vrahové!“ vykřikl zděšený Hank, když pohlédl do nehybných Henryho očí.

„Všichni tady v saloonu viděli, že je to falešný hráč,“ řekl Harry Crook, když se konečně vzpamatoval a pomalu vstal. Držel přitom v ruce revolver, a držel jej tak, že nikoho v saloonu ani nenapadlo s ním o něčem diskutovat. Ostatně tato událost byla v Dorsetu jen drobnou epizodkou. Týkala se pouze těch pěti gentlemanů, co si vyřídili své účty. Pozornost ostatních se brzy soustředila jinam a se svým sporem tu zůstal Hank Douglas sám.

„Vy jste ho zabili, vy jste ho zabili,“ šeptal zděšeně.

„Hele, vyžle, vypadni a nepřekážej tady,“ strčil do Hanka Jack Dirty. Hank mohl vidět, jak si rozdělují peníze. Nejen ty peníze, o které je obehrál Henry, ale i ostatní, které měl v kapse. Zajímaly je i hodinky se stříbrným řetízkem.

„Jste nejen vrahové, ale ještě zloději,“ řekl Hank s bledou tváří. „Pamatujte si, ať budete kdekoli, že si vás najdu. Vaše čtyři obličeje si budu pamatovat do smrti, rozumíte? Nebudete mít chvíli klidu, dokud vás nedostanu. Jednoho po druhém nebo všechny najednou. Vy si ještě vzpomenete, co jste dnes provedli. Zabili jste nejlepšího člověka na světě...“

Hank sklopil hlavu, protože dál nebyl schopen slov. Slzy se mu draly do očí.

„Hele, nezacláněj tady,“ uslyšel Hank hrubý hlas Dwighta Muddyho. Páchl cibulí a alkoholem.

„Myslím to vážně,“ dodal Hank. Kdo znal dobře lidi, mohl v něm v tu chvíli rozpoznat rozsudek smrti nad čtyřmi ničemy.

Rána pěstí poslala Hanka na zem, ke dveřím. Hlasitý smích mu pak byl jedinou odpovědí.

Vrhl se na ně bez rozmyslu, neozbrojen. Chtěl s nimi zúčtovat na místě, bezmocná zloba mu dodala odvahy. Nepoužili ani nůž, ani revolver. Na drobného chlapce jim stačily pěsti.

Hank ležel bezmocně na zemi. Stěží popadal dech, bolela ho otlučená žebra.

„Tady máš dva dolary, barmane, za úklid,“ cinkly na pultu mince. Harry Crook si mohl dovolit být štědrý. Hank se zděsil, když si uvědomil, jaký úklid má zločinec na mysli.

„To jsou přece naše koně!“ vykřikl Hank, když viděl, jak Dirty a Muddy usedají na koně, na nichž sem před hodinou s Henrym přijeli.

Ale nikdo už Hanka neposlouchal. Celé to bezcitné městečko tonulo ve svých malicherných problémech. Nikoho nezajímal mladík, který právě definitivně osiřel. Nikoho nezajímalo, že se tady octl sám, bez majetku, bez centu v kapse a bez toho, aby se jakkoli dokázal uživit.

A pochopení pro něj neměl ani šerif, který po dvaceti minutách konečně dorazil na místo vraždy.

Hank nepochopil nic z toho, co se dál odehrálo. Nevěřil tomu zlému snu ani ve chvíli, kdy za ním zaklapla závora místního vězení. Nikdy se nedověděl, jak se mu dostala do kapsy ta peněženka, kterou postrádal ten ubohý obchodník s moukou. Nevěděl, že mohl být rád, že z toho vyvázl s jedním rokem vězení. Až po dlouhé době si uvědomil, že se pro něj mohlo najít i místo na prvním stromě.