Joe Townway
1. SOUDCE LYNČ
Kalná řeka unášela své vody s
tichým hukotem kamsi daleko k oceánu. Nízké břehy byly lemované bujnými
travinami a četnými keři, které skláněly své větve až těsně k hladině, jako by
i rostliny prahly po vodě stejně jako stáda, která do včerejšího odpoledne
sužovalo sucho trvající již dva měsíce. Liják, který se v podvečer spustil, dal
na několik dní kraji zapomenout na pohromu, kterou mu připravoval úmorný žár
slunečních paprsků. Země sama jako kdyby si vydechla po úpalu a jako zázrakem
se přes noc začínala zelenat. Koryto Snake River, ještě včera téměř prázdné a
pokryté rozpraskaným a suchým bahnem, se přes noc téměř naplnilo a červeně
zbarvená voda s sebou brala vše, co jí překáželo v cestě. Pluly tady ještě
zelené větve a mnohdy i celé stromy, které porazil bujný vítr, ale i mrtvé
dobytče, které si včas nedokázalo najít cestu na pevnou zemi.
Jediného muže, který v tu
chvíli byl přítomen na levém břehu ve stínu vysokého stromu, ráz počasí vůbec
nezajímal. Měl pro to několik dobrých důvodů. Na první pohled bylo zřejmé, že
ho kdosi okradl, protože jeho nohy byly bosé, což se v této krajině hemžící se
jedovatými hady a poseté ostnatými kaktusy nedoporučuje. Neměl ani opasek, a
rovněž mu scházelo revolverové pouzdro, o jeho obsahu vůbec nemluvě. Beze
zbraně se v této krajině odvažoval pohybovat málokdo a lidé věděli, proč to
dělají. Tento muž však ani neměl zájem pátrat po věcech, o které přišel. Jeho
bosé nohy se totiž komíhaly v mírném vánku více než čtyři stopy nad zemí, ruce
mu kdosi svázal za zády silným provazem a v široce rozevřených očích nezbyla už
ani stopa života. Smyčka utažená kolem krku byla němým důkazem tragedie, která
se na tomto místě nedávno odehrála.
Lidé, kteří si na nebohé oběti
zchladili žáhu, už toto místo dávno opustili, četné stopy na břehu řeky však
nasvědčovaly tomu, že k popravě došlo až poté, co se liják uklidnil.
Jezdec, který se blížil po
břehu proti proudu, neměl o tom, s kým se tu setká, zatím ani tušení. Malý
grošovatý koník nesl svého jezdce s neobyčejnou lehkostí. Mladý muž ještě věkem
nepřekročil třicítku, měl pravidelnou hladce vyholenou tvář a světlé vlasy nyní
ukryté pod šedým kloboukem. Oblečen byl jako obyčejný honák, a na jeho oděvu
bylo znát, že ujel už dlouhou trasu. Jediné, čím se odlišoval od obyčejného
kovboje, byla kovová pěticípá hvězda, ale tu nyní ukrýval v kapse košile.
Ozbrojen byl dvěma revolvery u pasu a puškou zasunutou v sedlovém pouzdru. Bylo
zřejmé, že mladý muž se v této krajině dobře nevyznal. Často se zastavoval na
vyvýšených místech a prohlížel si krajinu, pak se však vždy vrátil na břeh
Snake Riveru a pokračoval podél vody. Občas se musel velkým obloukem vyhnout
hlubokým bahnitým kalužím, které zde zůstaly jako památka na včerejší vodní
příval.
"Johne," pootevřela
se jeho ústa ve chvíli, kdy vyjel na volné prostranství u řeky a uviděl
oběšence. Přestal na chvíli řídit koně, ten udělal ještě pět šest kroků a
nejistě se zastavil právě na místě, kdy bylo mrtvému vidět přímo do tváře.
Jen chvíli hleděl mladík do
mrtvých očí a pak zděšeně vykřikl:
"Johne, co ti to
udělali?"
Pobídl zvíře, které se několika
rychlými kroky přiblížilo ke stromu. Jediné švihnutí nože přeťalo oprátku a
mrtvé tělo se zřítilo do bahna.
Mladík byl ihned u mrtvého a
obrátil jej na záda. Prsty si rozedřel do krve, když uvolňoval oprátku a
odhalil tak na krku krvavé podlitiny. Třásl mrtvým v bezmezném zoufalství,
přestože už dávno pochopil, že tady je každá pomoc marná. Nakonec se zhroutil
na jeho hruď a dal se do pláče.
"Johne, můj bratře, já ti
přísahám, že tvé vrahy vypátrám, i kdybych měl jít na druhý konec světa,"
řekl pak rozhodně.
Zvedl hlavu a znovu se
rozhlížel očima plnýma slz. Pak si uvědomil, že právě na tomto místě se nachází
velké množství stop. Dobře věděl, že nestačí vrahy jen dohonit, bude nutné je také
usvědčit dřív, než je pošle před tvář satanovu. Usvědčit už jen proto, aby i on
neměl ten strašlivý pocit, že se dopustil zločinu na nevinném člověku. Usvědčit
už proto, že před několika lety zastřelil člověka jen podezřelého ze zločinu, a
dodnes nosil ve své duši stín tohoto temného skutku, a a byl si jist, že se jej
nikdy nezbaví.
A důkazů je tady požehnaně, i
když některé stopy už jsou zničeny. Téměř ho mrzí, že se tak ukvapil a Johna
hned odřezával, musel přece vidět, že mu už nikdo nepomůže... Ale tady
jsou přece docela zřetelné stopy Johnova koně, nutně to tedy znamená, že
nebohého hocha posadili se spoutanýma rukama do sedla a samozvaný kat mu
přiložil na krk oprátku, utáhl... a pak švihli koně do zadku.
Dělal všechno proto, aby
zažehnal tu představu, ale jako hrozivé zjevení se mu před očima objevuje dosud
živá, ale už modrající Johnova tvář. Nechce vidět ruce křečovitě se snažící
rozervat pevná pouta, nechce vidět nohy, které se zmítají v posledních křečích.
Nohy, které byly včera ještě
obuté. Kde jsou vysoké jezdecké boty s ostruhami, které John nosil? Zdá se, že
je teď má na nohou jeden z těch padouchů, kteří si pozvali k vykonání své
spravedlnosti soudce Lynče.
Kde je opasek s Johnovými
pistolemi, kterých uměl tak zručně používat. Proč je nevytáhl z pouzdra, když
viděl, že se němu blíží nepřátelé? Ale skutečně je nevytáhl? Neleží tady někde
v okolí ještě jedna mrtvola, důkaz toho, že se John bránil? Protože kdyby John
střílel, pak musel také zasáhnout.
Mladík obchází okolo, prohlíží
si jednotlivé stopy. Zjišťuje, že na tomto místě nebylo víc než šest koní, a
pomalu rozeznává i otisky pěti párů obuvi. Jedny z nich jsou Johnovy, to tedy
znamená, že čtyři lidé, čtyři muži se spikli proti tomuto jedinému a jistě
nevinnému člověku. Nikde však není ani jediná stopa po krvi. A stopy jsou
zřetelné, svůj zločin dokonali krátce poté, co přestalo pršet.
A tady, skoro dvacet yardů
daleko, na úplně nenápadném místě, je drobná krvavá stopa. Snad jen dvě nebo
tři kapky ulpěly na velkém listu. Někdo se mohl říznout do prstu, ale také se
tady mohlo střílet.
Mladík se zatoulal dobře dvě
stě yardů proti proudu a tam zůstal překvapeně stát. Dobře viděl, že na tomto
místě kdosi hnal do hlubokého koryta, plného bahna, kalné vody a kmenů
unášených proudem, velké stádo dobytka. Tady se smísily dohromady všechny stopy
a nebylo možné nalézt už vůbec nic. Mladík však leccos věděl. Dobrý hospodář by
nikdy neriskoval přechod rozvodněné řeky s tak velkým stádem dobytka. Hrozilo
přece nebezpečí, že velká část stáda či dokonce celé uhyne. Tady musel nahnat
stádo do vody někdo, kdo velice pospíchal, nebo někdo, komu na tom dobytku
vůbec nezáleželo, prostě proto, že mu vůbec nepatřil. A tam, ještě o padesát
yardů dál, někdo leží. Ne, není to člověk, je to mrtvé tele. Má zlomenou nohu,
a tak je někdo milosrdně zastřelil. Ale nikde na jeho těle není vidět žádná
značka, není tedy zřejmé, komu dobytče patřilo...
A pak už nic, jen stopy vedoucí
někam k severovýchodu. Tam, kde je možné v oparu zvedajícím se nad provlhlou
krajinou tušit město. Město, kde se oba bratři měli dnes odpoledne sejít.
Setkali se dřív...