Josef Pecinovský
Po okně lezla moucha.
Překrásný exemplář dvoukřídlého hmyzu. Bzučela. Narážela na sklo v zběsilé
snaze dostat se tam, kde tušila světlo.
Chvíli pozoroval její pohyb. Obtížný hmyz. Masařka.
Přenáší nakažlivé choroby. Škůdce. Třeba hubit na potkání.
Napřáhl ruku.
Zastavil ji náhle, uprostřed pohybu.
Pochopil.
Já jediný v tomto světě mám správný cit pro
okamžik...
Poznal, že se blíží časový uzel. Ještě několik
vteřin a celý vesmír se rozštěpí protnut tímto osudovým bodem. Ještě to nikdo
neví, jen on to mohl vycítit. Jenom na tom, zda právě tato moucha bude nadále
žít nebo ne, záleží, jakým směrem se dále bude vesmír ubírat.
Trpce se usmál.
To, že se nachází v jednom z mnoha možných a
současně existujících paralelních vesmírů, poznal už dávno. V dobách, kdy byl
ještě mladý, začal podnikat ty nerozumné cesty hlubinami času. Vydával se vždy
do stejné minulosti, vracel se do různých budoucností.
Během mnoha a mnoha pokusů se mu podařilo sestavit
přehled alternativních uzlů. Ostatně, nebylo jich mnoho. Zhruba každých šest
set tisíc let nastával ten zvláštní okamžik...
Každých šest set tisíc let se vesmír štěpil do dvou
alternativních směrů a existovala pravděpodobnost P=0.5, že se vydá tím
správným a očekávaným směrem. Ovšem proud, kterým má vesmír alternovat, mnohdy
závisel na maličkosti.
Jako v tomto případě.
Vše závisí na životě mouchy.
Kolik těch paralelních světů vlastně existuje?
Nevěděl. Nemohl to vědět, ale tušil, že jich bude
nekonečné množství. Každých šest set tisíc let se počet vesmírů zdvojnásobí...
Nepocházel z tohoto vesmíru. Nebylo to možné. Při
první své cestě časem se propadl o desítky milionů let do budoucnosti. Chvíli
pozoroval dinosaury, a když se té podívané nabažil, vrátil se zpět do své
časové hladiny.
Byl to jiný svět. Lidé nebyli lidmi, a Země nebyla
Zemí. Nejdříve se vyděsil a vrhl se propadlištěm času zpět do pravěku. Pak se
pokoušel znovu a znovu o návrat mezi své.
Marně. Po stovkách neúspěšných pokusů nalézt tu
správnou cestu se zabydlel v tomto světě. Lidé se mu přece jen podobali a ani
Země nebyla tak nepřívětivá.
A teď tady po okně leze moucha. Stačí tu mouchu
zabít a nic se nestane. Pokud tu mouchu zabije, a je k tomu třeba skutečně
nepatrný pohyb, Země v tomto stavu bude existovat nadále. Dalších šest set
tisíc let, než se přiblíží nový klíčový okamžik.
Ale pokud mouchu nezabije - a záleží jen na jeho
vůli - za několik vteřin ten bzučící hmyz dostihne otevřené poloviny okna a
vylétne za světlem.
Vlaštovka, která bude v tutéž chvíli prolétat kolem,
masařku zpozoruje, jen nepatrně změní parametry svého letu a smlsne ji jako
zákusek.
Jistě, moucha nemá na vybranou. Tak jako tak zahyne,
ale v druhém případě o sedm vteřin později.
Vlaštovka poté opět vzlétne vzhůru, ale přece jen už
ve chvíli, kdy ji může spatřit jestřáb, který v tu chvíli visí vysoko nad
krajinou. Nikdo neví, jaké myšlenky se jestřábovi honí hlavou. Nebude se sice
snažit vlaštovku ulovit, ale jejího letu si všimne a dvakrát zamává křídly. Ten
pohyb by jinak neudělal...
Tak se ale stane, že se jestřáb střetne s
bombardérem, který právě startuje z nedalekého letiště. Jde sice jen o normální
hlídkový let, ale jaderné zbraně jsou složeny pro všechny případy na palubě...
Atomový výbuch, ke kterému při havárii dojde, vyvolá
nežádoucí řetězovou reakci lidských mozků na celém světě...
Kterou alternativu si vybrat? Do kterého z obou
budoucích vesmírů vstoupit pootevřenými dvířky?
Trpce se usmál. Nemám na výběr. Ale kdybych neměl
ten správný cit pro okamžik, kdo ví, jak by to tady dopadlo.
Patrně jsem si nevybral ten nejlepší svět...
Napřáhl opět ruku.
Dva zřízenci se ho chopili.
"Tak jsme ho chytili, ptáčka! Letos už devátý
pokus o útěk. Zase se motal kolem otevřeného okna!"
Divoce se zmítal, bránil se, kopal nohama, snažil se
kousat, a ze všech sil volal:
"Kachlée mertsoni upast!"
Nerozuměli mu. Nikdy mu nerozuměli, ani v tuto
chvíli. Jejich sluchové orgány vnímaly pouze zvuky o jiném kmitočtu. Neslyšeli
tedy, jak volá, aby zabili tu mouchu.
Když ho svazovali do svěrací kazajky, nikdo si
nemohl povšimnout toho, jak tučná masařka vylétla otevřeným oknem ven právě v
okamžiku, kdy kolem prolétala vlaštovka...