Josef Pecinovský

TROGLODYT A MASKA.

17 virů, hlásil monitor. Pořadí - 3888.

Pavel udeřil do klávesnice sedmi prsty současně. Tento královský hmat, kterým současně stiskl klávesy D, H, J, I, ALT a HOME, cvičil dlouhé týdny. Dobře věděl, že se mu všechny klávesy současně podaří stisknout jen v jednom z deseti pokusů, ale pevně doufal, že se úspěch se dostaví právě teď. Byl to víceméně tajný kód, a stálo ho značnou částku, než se mu tuto informaci podařilo vymámit z nemluvných soupeřů. Ovšem byl současně to jediný způsob, jakým z boot sektoru odstranit virus Hekatomba.

Zabolelo ho v kloubech prstů a s hrůzou si uvědomil, že neposlušný malíček zavadil o klávesu NumLock. Na chvíli ho polil studený pot, pak však už neváhal a promítl si na monitor obsah boot sektoru. Kromě Michelangela, Leonarda a Najády tam žádný jiný virus neviděl.

Oddechl si. Znal jen deset lidí ve svém okolí, kterým se podařilo zničit Hekatombu. Teď to dokázal i on. Ale není čas na oslavy. Zatím ještě ne.

Michelangelo jako poslední, řekl si. Nejstarší virus, historická památka. Je to vlastně relikvie, které by si měl vážit. Michelangelo půjde ven jako poslední. A sám sobě se podivil, kde se v něm bere ta jistota, že dnes konečně dosáhne svého cíle.

16 virů, dověděl se od síťového zpravodaje. Pořadí - 2654. Ovšem, je ještě stále vzadu, ale dnes sedí u klávesnice teprve hodinu a zlepšil už se o osm tisíc míst. Teď jen nezaváhat a nepustit si dovnitř nic zadními vrátky. Slyšel, jak rachotí pevný disk. Nepochyboval o tom, že virus Pithecanthropus, který pronikl zákeřně na pevný disk včera a na nějž už neměl sílu, zase tropí neplechu a vytváří nové a dosud neregistrované viry. Kdyby nechal Pithecanthropa řádit, bude Pavel několik hodin bojovat jen s produkty vlastního počítače, pokud to vůbec dokáže, a nezbude mu čas na nic jiného. Takže teď je na řadě Pithecanthropus.

Antipithecanthropa ukrýval na tři a půl palcové disketě. Měl ji pečlivě zajištěnu proti zápisu, ale nebyl si tak docela jist, zda i tento program není zavirován. Musel to však risknout. Raději si pustit do počítače tři čtyři běžné viry, s kterými bude hotov během deseti minut, než nechat řádit Pithecanthropa. Uslyšel znovu slabý rachot a červená signálka lehce zablikala. Ne, už nesměl váhat. Disketa zmizela v mechanice.

Tu si Pavel uvědomil, že je 5. května. Marx! Na disketě může být Marx! Už cítil, jak pilné elektrony putují ke zdroji, aby jej zcela vyřadily z činnosti a zabránily tak jakémukoli pokusu o vypnutí počítače, a to i v případě, kdyby se jej Pavel pokusil odpojit od elektrické sítě. Samozřejmě by tím okamžitě ztratil draze vybojované pořadí, ale stejně by mu to nepomohlo, protože na monitoru by se rozzářil rudě vybarvený titul Manifestu, zatímco uvnitř stroje by docházelo k dokonalé destrukci a přeměně všech souborů (pochopitelně kromě virů, ale i ty jsou někdy k této infekci náchylné) na úryvky z Internacionály.

Oddechl si. Spatřil jen nahou slečnu ve vyzývavé pozici. Moulin Rouge, nic škodlivého. Oželel čtyři clustery, ale Moulin Rouge brzy zmizel ze světa.

Spustil Antipithecanthropa. Před očima se mu objevilo schéma základní desky počítače. Nechtěl věřit tomu, že Pithecanthropus jako plíživá infekce právě dostihl procesoru. Ještě kousek, ještě několik milimetrů, a zhouba je tady. Úder do enteru. Teď není čas na nějaké chladné rozvažování. Antipithecanthropus dává jako idiot desítku otázek, mohl si připravit makro. Stihl to jen tak tak. Chapadlo nákazy odsekl v poslední chvilce, korpus viru se svíjí jako améba a potom se stahuje, až vytvoří sporu. V této pozici zůstane Pithecanthropus několik hodin v klidu. Teď ještě to chapadlo. Hleďme, už má jméno. Troglodyt. Je mi líto, Troglodyte. Mohl ses proslavit, ale já bych přišel o tisíc míst dřív, než bych tě dostal až k soupeřům.

Zručně a obratně přesunul Pithecanthropovu sporu na volnou disketu. Tam může dřímat, dokud ho zas nebude zapotřebí. Třeba přijde čas k protiúderu.

15. virů, pořadí 1711.

Ještě jsem nebyl pod tisícovku, ale dnes je na to naděje. Teď jsou na řadě Apollo, Dominik a Silverberg. S každým z nich už měl kdy Pavel co do činění. Přesto se Silverberg začal v kritickou chvíli množit a zaviroval dokonce čtyři další viry, které dosud v klidu dřímaly v izolovaných adresářích jako by trpně čekaly na to, až se Pavel pustí do jejich destrukce.

Stav byl po deseti minutách uspokojivý.

12. virů, pořadí 1001.

Dvanácti virů už Pavel jednou dosáhl, asi před čtyřmi týdny, ale tenkrát byl v pořadí o několik stovek níž. Dnes je mnohem příznivější konstelace a soupeři mají asi potíže.

Teď to chce chladnou hlavu. Prohlédl si celou škálu. V boot sektoru seděli Leonardo, Michelangelo a Najáda, command.com byl nakažen jen Faethonem, na pevném disku mohl vidět ještě Gorgonu, Humidity a Tajwan. Daleko větší práce bude s Tyrannosaurem, který okupoval sektor CMOS. Jistotu měl v tom, že dnes neodstraní Maxwellova Démona, Darwina a Bellatrix. O tom, že by se mu někdy podařilo vyřídit Centaura, který obsadil plastikový kryt základní jednotky a odtamtud v nepravidelných intervalech prskal své jedy přímo do baterie, už neuvažoval. Ale dosáhnout počtu sedm, to by se mohl dostat do první stovky, a o tom by se snad i psalo ve Virových novinách...

Začal Faethonem, což viděl jako nejjednodušší. Použil Clean-secret, uložený na pevném disku a čekající jen na tuto příležitost. Věděl, že tou operací Clean-secret zaviruje, ale pokud jej okamžitě po akci zruší, nezbude po Faethonu ani dým.

Dvě minuty napětí, v nichž proklínal okamžik, kdy si pořídil počítač s hlemýždí frekvencí 800 MHz. Jakmile však zrušil Clean-secret, dostalo se mu informace, která jej naplnila uspokojením.

11 virů, pořadí - 877.

Tak, teď se dostat na desítku.

Zapomněl na to, že existuje čas, neuvědomoval si prostor, jeho oči se vpíjely do monitoru se ztlumeným jasem, znaky na klávesách dávno splynuly a ruce je nasahávaly jen po paměti, přesto však neomylně. Najáda neodolala jeho ataku a propadla naprosté destrukci po osmi minutách soustředěné akce, při níž se sice pokusila proniknout přímo do klávesnice, ale byla odražena protiproudem elektronů po současném stisku kláves CTRL, ALT a Delete.

10. virů, pořadí 521.

Tak tohle Pavla naplnilo nekonečnou pýchou. Ne, o něm se bude psát i v PC Worldu!

Leonardo se ukázal být chudáčkem, který sice v posledním tažení vykreslil na monitor Mona-Lisu, ale nakonec z ní zbyla jen ta ubohá chaloupka na pozadí, kterou Pavel přemaloval světelným perem.

9 virů, pořadí 99!

Devadesát devět!

Nechtěl věřit tomu, že na celém světě je v tuto chvíli jen devadesát osm počítačů, které obsahují méně virů než jeho PC... Měl by zastavit, zablokovat počítač a zavolat komisi, ale cítil jedinečnou šanci. Po dvou hodinách činnosti se mu podařilo z počítače shodit 8 virů, co když to dnes dotáhne na šest nebo dokonce na pět... To by snad byl světový rekord...

Chvíli se rozhodoval, v jakém pořadí má pokračovat, a nakonec dal na intuici. Humidity, neobyčejně hustý vir, obsahující ve dvou clusterech dva miliony kilobytů informací. Riskuje hodně, ale pokud se mu to podaří, je cesta k vítězství volná. Pokud Humidity nezvládne, zaplní okamžitě pevný disk třemi tisíci nezrušitelnými soubory, a pak nezbude než napsat příkaz format c:. Bohužel, všechny viry, které teď na disku měl, proces přeformátování bez problémů snesou...

Na Humidity měl připravenu takovou malou pastičku, jeden drobný fígl. Vsunul do počítače disketu naformátovanou na dvě stě megabytů. Věděl dobře, že je čistá. Pečlivě nastavil cestu a udělal to, co vypadalo naprosto protismyslně. Dovolil Humidity, aby spustila své rejdy, a potutelně se usmíval, když viděl, jak všechny soubory přelézají na disketu, až na pevném disku zbyla jen ubohá slupka, které se zbavil Cleanem.

Tak jak si stojíme?

8 virů, pořadí 51.

Už se ničemu nedivil. Tušil, že toto je to konečné vítězství, po kterém vždycky tolik snil.

Co je to za skřípavý zvuk? Proč ta obrazovka tolik bliká? Co tu dělá maska Harlekýna?

MASKA!

Pavel se chytil za hlavu.

Jak na něco takového mohl zapomenout? Když prováděl inventuru virů, zcela zapomněl na operační paměť, kde se dokázala schovat MASKA...

Jaký je teď stav? 354 virů, pořadí 2542123...

A všechno je v hajzlu. Zatímco zápasil s několika drobnými, MASKA dokonale zamaskovala, že do počítače se hrnou o překot další a další viry. Hornet, Gorbatschow, Lionel, Paradajka, Kamikadze...

Poprvé v životě sáhl po vypínači a odpojil svůj PC od sítě. Věděl, že prohrál.

Zvedl telefon. Ozval se mu jeho přítel Karel, s nímž si denně vyměňovali informace.

„Představ si," vychrlil ze sebe Pavel celou tu anabázi, která se mu dnes stala. „Už jsem byl jednapadesátý, a já idiot zapomenu na Masku!"

„To se stává," zněla poněkud smutná odpověď.

„Víš, já si ani nedovedu představit, že počítače mohly v minulosti sloužit k něčemu jinému než k virovým hrám?" filozofoval Pavel.

„Já docela jo," bručel Karel. „Seknul jsem s tím před dvěma hodinami. Představ si, že mi do počítače vlezl jakýsi Troglodyt, který vyrobil nějaký pitomec dneska v půl osmé. Nic s ním nehnulo! No, nenaštvalo by tě to?"

„Naštvalo," řekl Pavel a pomalu položil sluchátko.

Počítač zarachotil. Přestože byl vypnut, čtyři stovky virů měly tučnou hostinu.