Orel nad jezerem
Bernard Ant (Josef Pecinovský)OREL NAD JEZEREM
1. kapitola
Nepříliš často mě vyrušují lidé v noci. Dlouhá léta jsem žil v ústraní a teprve nedávné události mne vrátily zpět do koloběhu života. Jeden z lidí, který si této změny v mém způsobu života patrně povšiml, se rozhodl, že mě probudí v půl třetí ráno, tedy právě ve chvíli, kdy se mi konečně podařilo po velkých obtížích usnout.
Byl to přímo střízlík, velikostí téměř nepřevyšoval zahradního trpaslíka. Nebylo mu víc než pětatřicet, ale byl zato oblečen v perfektním večerním obleku. Nepotácel se však, přímo z baru tedy nešel, a jeho slova mne přesvědčilo o tom, že u mých dveří nezazvonil omylem.
„Pan Bernard Ant?“ zeptal se, přestože si odpovědí musel být jist.
„Ovšem,“ odsekl jsem a prohlížel jsem si ho poněkud spatra, tím spíš, že stál na druhém schodu před vchodem do vily a to sráželo jeho postavu téměř do prachu.
„Odpusťte, že váš vyrušuji v tuto hodinu,“ začal se vykrucovat, a tak jsme ho rázně přerušil.
„Poslyšte, vyklopte, co chcete, nebo radši jděte svou cestou. Nemohlo to počkat do rána?“
„Promiňte, pane Ante, ale nemohlo,“ řekl zvolna a pokusil se vejít do haly, v čemž jsem mu samozřejmě zabránil.
„Vy jediný nám můžete pomoci z nepříjemné,... co nepříjemné, přímo prekérní situace. Jde o orla.“
Šlo samozřejmě o zvíře, byl tedy, zdá se, na správné adrese. Ale teď v noci?
„Kdo vlastně jste?“
„Promiňte, nepředstavil jsem se,“ přetékal zdvořilostmi. „Jakub Hare, produkční. Pracuji u filmové společnosti Eaglemount.“
Hm, tak žádné velké zvíře, pomyslel jsem si. Ale ta společnost bude pěkně zazobaná, protože teprve teď jsem spatřil, že asi deset kroků za ním visí naprosto neslyšně půl metru nad úrovní mé zahrádky vrtulník.
„Tak pojďte dál,“ mračil jsem se, ale ustoupil jsem mu z cesty. Odmítl nabízené pohoštění, posadil se do velké pohovky v hale, takže mi téměř zmizel z dohledu, ale jeho skřehotavý hlas, kterým se téměř zařadil do ptačí říše, brzy zaplnil celou místnost.
„Víte, pane Ante, jistě jste už slyšel o natáčení filmu Prometheus,“ začal, a odmlčel se.
„Neslyšel,“ odvětil jsem po kratší pauze, během níž jsem pochopil, že můj host očekává na svou oznamovací větu odpověď.
„To není možné,“ podivil se, jako kdyby natáčení nějakého filmu bylo středobodem vesmíru, a zdálo se, že jsem v jeho očích poklesl na společenském žebříčku hodně hluboko, když mám takové zásadní neznalosti. „Jistě tedy víte, že Prometheus byl bájný řecký hrdina, kterého bohové přikovali ke skále na Kavkazu, jako trest za to, že lidem daroval oheň.“
„Znám bibli, korán i staré řecké báje. Snad jste nepřišel kvůli tomu, abyste mne poučoval o báchorkách.“
„Počkejte, hned se dostanu k meritu věci. Naše společnost má ve zvyku natáčet filmy ve skutečných reáliích, nikoli v ateliéru, a proto jsme nic nechtěli ošidit. Hlavního hrdinu jsme skutečně převezli na Kavkaz, kousek nad jezero Rica, kde jsme si vybrali vhodnou skálu, ukotvili do ní pouta a mohli jsme tam točit nádherné exteriéry. Ale jistě chápete, že záběry s orlem, který Prometheovi klová játra, není možné natáčet tak snadno jako kupříkladu sběr okurek. Režisér filmu, pan Fish, sice původně počítal podle scénáře s tím, že scéna s orlem bude natočena filmovým trikem, ale znáte dnešní diváky. Už všechno znají a kdejaký trik odhalí a berou to jako podvod. Málem jsou už nespokojeni, když si na filmovém plátně někdo jen hraje na mrtvého, a raději by viděli jen skutečnou krev.“
„Promiňte, ušetřete mě těchto detailů,“ zastavil jsem toho až příliš řečného člověka. „Říkal jste, že jde o orla.“
„Ano, skutečně jde o orla. Rozhodli jsme se tuto scénu natočit se skutečným orlem, nikoliv jen s loutkou či elektronickým trikem. Očekávali jsme, jak zase budou diváci i odborníci pitvat film okénko po okénku a hledat v něm nějaký ten podvod...“
Zakašlal jsem.
„Budiž. Ale orel, jak jistě víte, se těžko osvědčí jako herec. A navíc, podle bájí se jednalo o orla doslova obrovského. A tady jsme se rozhodli použít vynálezu profesora Chickena...“
„Cože?“ zbystřil jsem pozornost. Konečně se dostal pan Hare na poněkud úrodnější půdu. O experimentech profesora Chickena jsem už slyšel. A věděl jsme také, že jsou přísně zakázány.
„Ne, neděste se, prosím, nedělali jsme nic nezákonného.“ Jako kdyby mi četl myšlenky. „Vše předem prozkoumali naši právníci a zjistili jsme, že pokud nikomu následkem transformace nedojde k újmě na zdraví, můžeme si provádět vše dle libosti.“
„Tím tedy chcete říct,“ zastavil jsem ten příval, „že k újmě na zdraví už došlo.“
Zarazil se a chvíli přemýšlel. Sledoval jsem jeho trochu odulou tvářičku, která se začínala pokrývat kapkami potu. Nechtěl bych být v jeho kůži. Předpokládal jsem, že tento způsob natáčení navrhl režisérovi on, a teď tedy musí vylizovat vše, co nadrobil.
„Ne tak docela. Zatím ještě... ehm... nedošlo k tomu, čeho se obáváte, pane Ante. Zatím ještě ne. Ale bojím se, pokud nevyhovíte naší žádosti, že dojde... k nejhoršímu. A přece nechcete mít na svědomí lidský život...“
Tak já bych měl mít na svědomí lidský život? Má to svérázné názory tenhleten pan Hare. Vůbec nevím, proč jsem ho v té chvíli nevyhodil. Protože jsem nic neříkal, jeho vyřídilka měla příležitost se vyřádit.
„Roli orla převzal John Rabbit, jistě vám nemusím toto jméno, známé všem milovníkům umění, zvlášť představovat. V poslední době se nepohodl se společností Fox a zůstal pár měsíců bez práce. A tak když jsme mu nabídli tuto roli a za ni miliónový honorář, po krátkém váhání souhlasil.“
„Souhlasil s tím, že vleze do Chickenova transformátoru?“
„No, tak docela hned ne. Ale podepsal smlouvu a nepřečetl si ji... nejpodrobněji. A i když se potom radil se svými právníky, pokud nechtěl platit milióny, nezbylo než aby kousl do toho kyselého jablka. No a teď je z něho orel.“
„Jak vidím, vaše metody nejsou právě nejčistší, pane Hare. To mi říkáte jen tak s klidným svědomím?“
„Ne, mýlíte sem, pane Ante. Rozhodl jsem se vyložit všechny karty na stůl hned. Stejně na to brzy přijdete, až se případu ujmete.“
„Jak víte, že se vašeho případu ujmu?“
Pokrčil rameny. Měl jistotu. V tuto chvíli už jsem prakticky případ vzal.
„Hm, z pana Rabbita je orel. Stovka tisíc mladých dívek by hrůzou omdlela, kdyby se dověděla, že jejich miláček je pokryt peřím a nemůže se dostat zpátky do lidské kůže. A to by znamenalo krach společnosti Eaglemount.“
„Když to říkáte takhle, tak prosím. Ale...“
„Nu, jaké ale?“
„Problém není v tom, že bychom pana Rabbita nemohli přetransformovat zpět. Nám se totiž zdá, že on se prostě znovu člověkem stát - nechce.“
„Budiž, pominu to, že jste zřejmě porušili zákony. Chápu, že tady vám policie ani jiné orgány nepomohou. Co ale chcete po mně?“
„Potřebujeme, abyste si s panem Rabbitem promluvil. Rádi bychom věděli, co za tím všechno je.“
„A proč to neuděláte sami?“ divil jsem se.
„Víte, nejde to. On už nám... nerozumí.“
„Nerozumí? Chcete tím snad říct, že jste mu transformovali i mozek do ptačí podoby?“
„Ne, to ne, ale čím déle zůstává ve formě ptáka, tím víc se přizpůsobuje. Nejprve jsme s ním rozmlouvali a on, přestože jeho orlí zobec nebyl samozřejmě uzpůsoben k řeči, dával najevo své pocity, i to, že nám rozumí, ostatně měli jsme domluveny i signály, ale později přestával reagovat na lidskou řeč a nyní už k sobě vůbec nikoho nepustí. Chová se teď jako skutečný dravec. Divoký dravec.“
„Jak dlouho už je transformován?“ vyděsil jsem se.
„Třetí den...“
„To jste ho nechali tak dlouho?“ vyprskl jsem. „víte, co jste mohli způsobit... co můžete způsobit a co jste patrně způsobili?“
„Věřte mi, pane Ante, jsme z toho všichni nešťastní. Samozřejmě jsme si vědomi toho, že ho musíme co nejrychleji transformovat zpět. Ale k tomu potřebujeme, abychom se s ním mohli domluvit. Lidskou řečí už to zjevně nejde, a tak nás napadla animalingva. A na tu jste největším odborníkem vy, pane Ante.“
Už jsem byl úplně vzhůru. Byl mi lhostejný osud Jakuba Hareho i průšvihy společnosti Eaglemount, ale nemohl jsem nechat člověka v neštěstí, a John Rabbit se do něj dostal patrně bez svého přičinění. Mohl jsem odmítnout, mohl jsem Haremu navrhnout další desítku lidí, kteří ovládají animalingvu, kteří dovedou rozmlouvat se zvířaty, ale to všechno by mohl být zbytečný odklad.
Zvolna jsem přikývl, což Hare vzal jako znamení souhlasu.
„Jsem rád, pane Ante, že jste pochopil naše potíže. Naše společnost pochopitelně nebude skoupá, co se týče odměny za vaše služby...“
Přerušil jsem ho.
„Kde je teď Rabbit?“
„Na místě natáčení. U jezera Rica.“
„A to je kde?“
„V Kolchidě. Na opačném konci světa.“
Nu, z toho jsem zase tak velkou radost neměl.
Půl hodiny vrtulníkem na letiště, odtud speciálním letadlem do Gagry, a dalších deset minut vrtulníkem, dobré dvě hodiny cesty. Navíc jsme na místo měli přibýt večer, přestože jsem se právě probouzel do rodícího se dne. Ale to už je úděl člověka, který neuváženě přikývne a snaží se pomoci komusi, kdo si to možná vůbec nezaslouží.
Tak Chickenův transformátor přece jen našel uplatnění, přemítal jsem, když jsem se octl na palubě letounu, sice komfortně vybaveného, ale svými letovými vlastnostmi poněkud nevyhovujícímu mému unavenému žaludku. Když jsme se však vznesli vysoko nad oblaky a nechali pod sebou pevninu, když se noc proměnila v ostrý den, který o několik okamžiků později potemněl černí stratosférického nebe, z něhož vystupovalo jen ostré a ničím netlumené slunce, měl jsem chvíli čas na to, abych uvažoval o tom, co se to vlastně stalo. Hare měl, jak vidno, za letu ještě větší problémy než já, seděl na sedadle barvou podoben školní křídě a jeho ústa si dala na chvilku pohov.
Chickenův transformátor je přístroj vskutku s neuvěřitelnými vlastnostmi a přestože byl zakázán ve stadiu experimentů, vůbec nepochybuji o tom, že pod rouškou tajných vojenských výzkumů se na něm pracovalo dál, až byl doveden do této formy. S jeho pomocí bylo možné přetransformovat snad libovolný živý organismus do jiné podoby, a to ať už reálné nebo skutečné. Dovedl bych si představit jeho využití kupříkladu v kosmetice, kdy s jeho pomocí by se daly odstraňovat vady krásy, jako jsou třeba nosy ve formy skoby, malá ňadra či široké boky a už vidím fronty žen před ochotných obětovat za svou krásu jakokouli částku. Dala by se jím upravovat podoba osob, takže bychom brzy mohli potkávat na ulici ženy s tvářemi podle poslední módy. S pomocí transformátoru by mohli zločinci změnit nejen tvář, ale i postavu a snad i otisky prstů. Ale mohli by s jeho pomocí být vlastně vyléčeni i tělesně postižení a to bez nákladných transplantací orgánů. Ale jako každá novinka byl i Chickenův přístroj ve své podstatě nebezpečný a nevyzpytatelný. Kdysi, asi před deseti lety, když jsem ještě dělal ředitele Zoo, jsem na jednom kongresu měl to štěstí být svědkem experimentu s Chickenovým transformátorem, kdy bylo před mýma očima během čtyř minut proměněno kotě na štěně a pak zase zpět. Nikdo však nevěděl, jaký je zásah do struktury molekul takto proměněného živého tvora, nikdo nevěděl, jaké může transformace působit na genetiku.
Je jisté, že společnost Eaglemount se zamotala do tohoto případu za velké peníze. Mám takový pocit, že tady vůbec nešlo o Johna Rabbita a o orla, že tady vůbec nešlo o nějaké dokonalé filmové záběry, i když i ty určitě nebyly k zahození. Jakmile by byl film natočen, mělo dojít k bombastické reklamě na Chickenovy transformátory, a měly být vyjmenovány mnohé z důvodů, které mne napadly, a jistě i další, aby si už obyvatelstvo vydupalo jejich uvedení do výroby i na trh. Jistě, mohly by být třeba škodlivé, ale která vláda na světě se odhodlá zakázat nikotin nebo alkohol, i když o jejich škodlivých účincích se všeobecně ví už dlouhá léta.
John Rabbit, velká postava filmového plátna, v roli orla. V roli nefalšovaného orla, žádný převlek, žádná přetvářka. Skutečný orel s lidským mozkem. Za to vše může jen Chickenův transformátor. John Rabbit měl být tou poslední kapkou, která udeří na zvon reklamy.
K tomu je ovšem potřeba jediné - aby John Rabbit celý ten proces přežil ve zdraví. Nu, Bernarde Ante, ty nejdeš zachraňovat Johna Rabbita, ty jdeš zachraňovat miliony, které někdo investoval do Chickenova transformátoru.
Nu, pozdě litovat souhlasu, který jsem dal, a to jsem ještě pořád nevěděl, do čeho jsem se vlastně namočil. Ještě v tu chvíli jsem si myslel, že promluvit si s Johnem Rabbitem bude snadné, a že za několik hodin budu sedět znovu v letadle, které mě ponese zpátky na opačný konec světa. Ovšem tady jsem se mýlil.
