Mrtvý od Snake River
1. SOUDCE LYNČKalná řeka unášela své vody s tichým hukotem kamsi daleko k oceánu. Nízké břehy byly lemované bujnými travinami a četnými keři, které skláněly své větve až těsně k hladině, jako by i rostliny prahly po vodě stejně jako stáda, která do včerejšího odpoledne sužovalo sucho trvající již dva měsíce. Liják, který se v podvečer spustil, dal na několik dní kraji zapomenout na pohromu, kterou mu připravoval úmorný žár slunečních paprsků. Země sama jako kdyby si vydechla po úpalu a jako zázrakem se přes noc začínala zelenat. Koryto Snake River, ještě včera téměř prázdné a pokryté rozpraskaným a suchým bahnem, se přes noc téměř naplnilo a červeně zbarvená voda s sebou brala vše, co jí překáželo v cestě. Pluly tady ještě zelené větve a mnohdy i celé stromy, které porazil bujný vítr, ale i mrtvé dobytče, které si včas nedokázalo najít cestu na pevnou zemi.
Jediného muže, který v tu chvíli byl přítomen na levém břehu ve stínu vysokého stromu, ráz počasí vůbec nezajímal. Měl pro to několik dobrých důvodů. Na první pohled bylo zřejmé, že ho kdosi okradl, protože jeho nohy byly bosé, což se v této krajině hemžící se jedovatými hady a poseté ostnatými kaktusy nedoporučuje. Neměl ani opasek, a rovněž mu scházelo revolverové pouzdro, o jeho obsahu vůbec nemluvě. Beze zbraně se v této krajině odvažoval pohybovat málokdo a lidé věděli, proč to dělají. Tento muž však ani neměl zájem pátrat po věcech, o které přišel. Jeho bosé nohy se totiž komíhaly v mírném vánku více než čtyři stopy nad zemí, ruce mu kdosi svázal za zády silným provazem a v široce rozevřených očích nezbyla už ani stopa života. Smyčka utažená kolem krku byla němým důkazem tragedie, která se na tomto místě nedávno odehrála.
Lidé, kteří si na nebohé oběti zchladili žáhu, už toto místo dávno opustili, četné stopy na břehu řeky však nasvědčovaly tomu, že k popravě došlo až poté, co se liják uklidnil.
Jezdec, který se blížil po břehu proti proudu, neměl o tom, s kým se tu setká, zatím ani tušení. Malý grošovatý koník nesl svého jezdce s neobyčejnou lehkostí. Mladý muž ještě věkem nepřekročil třicítku, měl pravidelnou hladce vyholenou tvář a světlé vlasy nyní ukryté pod šedým kloboukem. Oblečen byl jako obyčejný honák, a na jeho oděvu bylo znát, že ujel už dlouhou trasu. Jediné, čím se odlišoval od obyčejného kovboje, byla kovová pěticípá hvězda, ale tu nyní ukrýval v kapse košile. Ozbrojen byl dvěma revolvery u pasu a puškou zasunutou v sedlovém pouzdru. Bylo zřejmé, že mladý muž se v této krajině dobře nevyznal. Často se zastavoval na vyvýšených místech a prohlížel si krajinu, pak se však vždy vrátil na břeh Snake Riveru a pokračoval podél vody. Občas se musel velkým obloukem vyhnout hlubokým bahnitým kalužím, které zde zůstaly jako památka na včerejší vodní příval.
"Johne," pootevřela se jeho ústa ve chvíli, kdy vyjel na volné prostranství u řeky a uviděl oběšence. Přestal na chvíli řídit koně, ten udělal ještě pět šest kroků a nejistě se zastavil právě na místě, kdy bylo mrtvému vidět přímo do tváře.
Jen chvíli hleděl mladík do mrtvých očí a pak zděšeně vykřikl:
"Johne, co ti to udělali?"
Pobídl zvíře, které se několika rychlými kroky přiblížilo ke stromu. Jediné švihnutí nože přeťalo oprátku a mrtvé tělo se zřítilo do bahna.
Mladík byl ihned u mrtvého a obrátil jej na záda. Prsty si rozedřel do krve, když uvolňoval oprátku a odhalil tak na krku krvavé podlitiny. Třásl mrtvým v bezmezném zoufalství, přestože už dávno pochopil, že tady je každá pomoc marná. Nakonec se zhroutil na jeho hruď a dal se do pláče.
"Johne, můj bratře, já ti přísahám, že tvé vrahy vypátrám, i kdybych měl jít na druhý konec světa," řekl pak rozhodně.
Zvedl hlavu a znovu se rozhlížel očima plnýma slz. Pak si uvědomil, že právě na tomto místě se nachází velké množství stop. Dobře věděl, že nestačí vrahy jen dohonit, bude nutné je také usvědčit dřív, než je pošle před tvář satanovu. Usvědčit už jen proto, aby i on neměl ten strašlivý pocit, že se dopustil zločinu na nevinném člověku. Usvědčit už proto, že před několika lety zastřelil člověka jen podezřelého ze zločinu, a dodnes nosil ve své duši stín tohoto temného skutku, a a byl si jist, že se jej nikdy nezbaví.
A důkazů je tady požehnaně, i když některé stopy už jsou zničeny. Téměř ho mrzí, že se tak ukvapil a Johna hned odřezával, musel přece vidět, že mu už nikdo nepomůže... Ale tady jsou přece docela zřetelné stopy Johnova koně, nutně to tedy znamená, že nebohého hocha posadili se spoutanýma rukama do sedla a samozvaný kat mu přiložil na krk oprátku, utáhl... a pak švihli koně do zadku.
Dělal všechno proto, aby zažehnal tu představu, ale jako hrozivé zjevení se mu před očima objevuje dosud živá, ale už modrající Johnova tvář. Nechce vidět ruce křečovitě se snažící rozervat pevná pouta, nechce vidět nohy, které se zmítají v posledních křečích.
Nohy, které byly včera ještě obuté. Kde jsou vysoké jezdecké boty s ostruhami, které John nosil? Zdá se, že je teď má na nohou jeden z těch padouchů, kteří si pozvali k vykonání své spravedlnosti soudce Lynče.
Kde je opasek s Johnovými pistolemi, kterých uměl tak zručně používat. Proč je nevytáhl z pouzdra, když viděl, že se němu blíží nepřátelé? Ale skutečně je nevytáhl? Neleží tady někde v okolí ještě jedna mrtvola, důkaz toho, že se John bránil? Protože kdyby John střílel, pak musel také zasáhnout.
Mladík obchází okolo, prohlíží si jednotlivé stopy. Zjišťuje, že na tomto místě nebylo víc než šest koní, a pomalu rozeznává i otisky pěti párů obuvi. Jedny z nich jsou Johnovy, to tedy znamená, že čtyři lidé, čtyři muži se spikli proti tomuto jedinému a jistě nevinnému člověku. Nikde však není ani jediná stopa po krvi. A stopy jsou zřetelné, svůj zločin dokonali krátce poté, co přestalo pršet.
A tady, skoro dvacet yardů daleko, na úplně nenápadném místě, je drobná krvavá stopa. Snad jen dvě nebo tři kapky ulpěly na velkém listu. Někdo se mohl říznout do prstu, ale také se tady mohlo střílet.
Mladík se zatoulal dobře dvě stě yardů proti proudu a tam zůstal překvapeně stát. Dobře viděl, že na tomto místě kdosi hnal do hlubokého koryta, plného bahna, kalné vody a kmenů unášených proudem, velké stádo dobytka. Tady se smísily dohromady všechny stopy a nebylo možné nalézt už vůbec nic. Mladík však leccos věděl. Dobrý hospodář by nikdy neriskoval přechod rozvodněné řeky s tak velkým stádem dobytka. Hrozilo přece nebezpečí, že velká část stáda či dokonce celé uhyne. Tady musel nahnat stádo do vody někdo, kdo velice pospíchal, nebo někdo, komu na tom dobytku vůbec nezáleželo, prostě proto, že mu vůbec nepatřil. A tam, ještě o padesát yardů dál, někdo leží. Ne, není to člověk, je to mrtvé tele. Má zlomenou nohu, a tak je někdo milosrdně zastřelil. Ale nikde na jeho těle není vidět žádná značka, není tedy zřejmé, komu dobytče patřilo...
A pak už nic, jen stopy vedoucí někam k severovýchodu. Tam, kde je možné v oparu zvedajícím se nad provlhlou krajinou tušit město. Město, kde se oba bratři měli dnes odpoledne sejít.
Setkali se dřív...
